Příprava na letošní tábor probíhala na rozdíl od lonska v klidu.Panička usoudila že jí bude stačit polovina věcí,že hlady neumře ani bez sušenek a mrznout asi opravdu nebude.I tak nakonec měla tašky dvě a co v nich to fakt nevím-byla jsem odsunuta na chatu a tak jsem při balení nemohla asistovat-opravdu drzost.V neděli jsme vyrazily hned ráno,panička jistá si svým orientačním smyslem dokonce nelistovala v mapě a cesta v pohodě ubíhala.Ovšem až před Kutnou Horu,kde byla silnice uzavřená a cesta dál prostě nevedla.Takže po chvíli projíždění vesnicí sem a tam/nebyly jsme zdaleka jediní zoufalci/nezbylo než se pár kilometrů vrátit na značenou objíždku/no moc značená teda nebyla,to já si své cesty značím o dost líp/.Cesta vedla mezi polem a paničku pomalu opouštěl klid protože vůbec nevěděla kam jede.Naštěstí cesta fakt do Kutné Hory vedla a my mohly pokračovat už bez komplikací..Po příjezdu do tábora jsme se ubytovaly v chatce a šly se pozdravit s dvounohými i čtyřnohými kamarády.Většinu jsem znala už z lonska a když pak ještě dorazil Richard/to je můj kámoš boxer/věděla jsem že to bude zas prima týden.Předpověd počasí naštěstí nevyšla,bylo krásně a vše probíhalo podobně jako vloni.Ráno stopičky-ty já docela můžu/jen panička něco povídala že prý jen blázen a vstává o dovolené v 6,takže jsem z toho odvodila že nejspíš žiju s bláznem/,pak cvičení a když přijel figurant David byla jsem uplně spokojená.Ale mimo cvičení jsme stihly i výlet do města,který byl původně jen procházka oborou/tak nevím jak to ta panička vlastně s tím orientačním smyslem má?/a hlavně naučit Ríšu plavat.Teda on to uměl,ale jen tak nějak nevěděl že to vlastně umí.Poprvé se mu za kroužkem moc nechtělo a tak jsem mu ho ochotně donesla a pak už zvítězila jeho hamižnost nebo možná i ješitnost/je to přece jen chlap/a vrhal se do vody skokem přímo sandokaním.Možná by si ho mohl i patentovat.Nakonec vylepšil i plavecký styl ala kolesový parník a dokonce ho plavání začalo i bavit.Týden nám krásně utíkal a blížila se sobota a s ní tradičně i zkoušky.Letos podle IPO,takže jsme ani učast neplánovaly.Prý že neumím chodit předpisově se zvednutou hlavou.To teda umím,jen nevím proč bych to dělala,když panička nemá v ruce salám,nejsem přece blbá,že.Takže jsme si plánovaly pohodový den,ale nakonec bylo vše jinak.Panička se opět nechala ukecat/a to vždycky tvrdí že už nikdy/a přihlásila nás na zkoušku FPr1.Aby toho nebylo málo den před zkouškou zjistila že musíme mít jiné předměty/teda spíš si konečně přečetla zkušební řád-jo není nad připravenost/a tak jsme je šly na pole otestovat.Po stopě jsem teda šla,ale místo mých koberečků za které dostávám salám když si k nim lehnu se na stopě povaloval kus kůže/prý nový předmět,ale jak to mám chudák pes vědět,když me mu to neřekne/a tak jsem šla spokojeně dál.Tím jsem paničku ujistila že jsme se opravdu hlásit neměly a moc klidu jí to teda nepřidalo.Já ale věděla své a tak jsem v klidu usnula.V sobotu jsme tedy vstali a očekávali příjezd rozhodčího.Pak už to začalo,šlo se na stopy.Nebudu vás napínat,nakonec jsem to zvládla a překvapivě ani panička mi to nezkazila.Jen nevím jestli to bylo tím že už jsem jí konečně naučila neplést se mi do stopy,protože stejně ví houby kudy vede,nebo jen propadla zoufalství a bylo jí vše jedno.Hlavní je že jsme stopu došly,nakonec jsem se přemohla a označila i tu kůži/ale nedostala jsem salám takže to příště budu muset hodně zvážit/a dostaly VD.Pak už zbývalo jen zabalit,rozloučit se a vyrazit k domovu.

Takže děkujem Renče za to že nás tak trochu donutila zkoušku absolvovat,Andree za super fotečky,všem ostatním za to že nám drželi palce,za milou společnost a krásný týden strávený s pohodovými lidmi a pejsky.Takže za rok v heřmanáku nashledanou.