8.11,2009 FPr2 Lety

Celý týden se panička rozhodovala jestli na zkoušku jít nebo ne.A protože se jí moc nechtělo,tak trochu doufala,že bude zima a nenastartuje auto,případně kvůli náledí nedojede..Jenže předpověd počasí byla bohužel pro ni optimistická a tak bylo rozhodnuto-jedeme.Ráno začalo jako obvykle když se někam jede-zmatkem.Nejdřív panikčka dlouhým pohledem z okna zkoumala co si má vzít na sebe aby případně neumrzla/jo pořád říkám že lidi nejsou na zimu moc vybavení/pak hledala doklady,vodítko..Já to klidně sledovala z pelechu,protože dokud nebere klíče od auta tak se nevzrušuji.Nakonec bylo zbaleno a vyrazili jsme.Na místě jsme potkali Bessi a Bodyho-ty znám z cvičáku/šli na FPr1/ a hned mi bylo jasný že hrát si asi nebudem a že se bude cvičit-ach jo.Po nástupu se vyrazilo na stopy.Musela jsem dlouho čekat v autě než na mně přišla řada a panička mezi tím s hrůzou sledovala srnky na poli a přemýšlela jak krásně se mi bude mezi nimi stopovat a jestli jsme radši neměli jít na zkoušky lovecké..První z naší trojice šla Bessi.Stopu zmákla na jedničku,předměty zalehla ukázkově a určitě udělala pánovi velkou radost.pak šel Body a jako správný teriér se předvedl.Vyrazil krásně,pak si nejspíš řekl že by to byla nuda,kdyby nás nepobavil a tak se nejdřív válel,pak štěkal...Jenže rozhodčí vůbec neměl smysl pro jeho kousky/i když jinak byl moc hodný/a stopu ukončil.No nevím,mně třeba jeho pojetí stopy dost zaujalo a možná bych to taky mohla příště vyzkoušet.Pak už přišla řada na mně.Na nášlap jsem se hrnula s radostí,ale zrada-žádné masíčko tam nebylo.To mně teda trochu naštvalo a tak jsem vyrazila ho hledat-někde přece být musí.Nebylo!!!aTak jsem se pokorně vrátila na stopu/mezitím se o paničku pokoušel infarkt a už viděla jak skončíme hned na začátku/Přišel lom a salámky pořád nikde!To mně teda už vážně naštvalo,tak jsem nasadila tryskové tempo v naději že na konci snad nějaké budou a přešla první předmět-to už se o paničku pokoušela nejmín mrtvice,aspon podle jejího výrazu a nejspíš přemýšlela jakým způsobem mně sprovodí ze světa.A tak jsem si řekla že se nad ní slituji/přece jen už není nejmladší a co kdyby ten infarkt opravdu dostala/Zbytek stopy jsem došla docela dobře.Na konci jsem předmět označila ukázkově-a co myslíte-zase žádný salám.Jeden se fakt nezavděčí.K rozhodčímu jsme se vraceli skoro s jistotou,že zkoušku nemáme,ale opak byl pravdou.Sice bodově nic moc,ale hlavní je že jsme udělali a já budu mít snad konečně na chvíli pokoj.Pak už jsme jen čekali až skončí poslušnosti u dalších zkoušek/takže pro mně nuda/vyzkoušeli jsme si reakci na střelbu,oběhla jsem cvičně makety/další zrada-figurant tam nebyl/a jelo se domů.Pravda,musím přiznat,že doma se panička trochu polepšila(taky má jediné štěstí,protože pomsta by byla sladká/ a vytáhla uzené ouško co je má od včera schované v kuchyni a myslí si že o nich nevím.Mně velkého stopaře přece neoblafne!