2.1.2010 Z ČERNOŠIC DO VŠENOR
Dnešní den jsme strávili příjemnou procházkou s Benjim a jeho paničkou v okolí Prahy.Cesta vlakem proběhla v klidu už protože každý jsme byli v jiném vagoně a tak odpadlo vítání ve vlaku.Teda ne že by spolu paničky nechtěli cestovat,ale každá nastupovala jinde a nějak se uplně nedohodli na vagonku.No ještě že se aspon dohodli na cílové zastávce.Vystoupili jsme v Černošicích a hned jsme se s Benjim pěkně přivítali.A pak už se šlo přes Berounku,trampskou osadu Tornádo-teda spíš než osada to vypadalo jako přeplněné sídliště/Lucka to má i na fotce/,fakt chatka na chatce.Pokračovali jsme do kopce až k vysílači Cukrák-ten kopec byl teda fakt kopec.No a pak už přes Jíloviště do Všenor na vlak.Cesta proběhla uplně v klidu/žádnou zvěř jsme ani nezahlédli/místo bahna byl čerstvý snížek,takže to chvílema vypadalo jako na horách a já jsem dnes měla obzvlášt chut běhat a blbnout.Paničky si povídali,dokonce ani nebloudili....prostě paráda.Takže ted doma odpočívám a těším se na další výlety.I když asi hned tak nebudou,panička říkala něco o tom,že zas začíná chodit do práce.Ach jo.
31.12 KRČSKÝ LES
Na dnešek byla plánovaná procházka s Benjim někam za Prahu.Jednak proto abysme se unavili a hlavně aby nás nevystrašili petardy co lidi celý den házejí.Fakt nevím co z toho mají,ale nám pejskům to moc dobře nedělá.Jenže počasí nám moc nepřálo a tak se šlo do Krčského lesa.Jeli jsme metrem což se mi moc líbí,protože tam je plno zajímavých věcí.Při čekání na Benjiho jsem si našla pěkného zajíce v rozkladu a vážně nevím proč mně panička odtáhla pryč.Nestačila jsem ho ani prozkoumat.Pak už dorazil Benji a šlo se.Po včerejším sněhu ani památky,takže jsem za chvíli byla trošičku špinavá,což mi teda vůbec nevadilo.Benji jako správný lovecký pes prozkoumával každé křovíčko až našel zajíce.A živého.A co myslíte,já se zas té super hry na honěnou nezůčastnila,protože panička mně zavolala.Příště holt musím být rychlejší a vidět ho dřív než ona.To by bylo abych se taky konečně neproběhla.Prošli jsme celý les/abyste si nemysleli,že jsme to nějak odflákli-trvalo to dvě a půl hodiny/,zkoukli daňky u hájovny a šlo se na metro.Nevím teda jestli byla víc špinavá panička nebo já,ale jedno je jisté-parádně jsme si to užili/i když já se někdy tvářím trochu otráveně,ale to je jen naoko/Už se moc těším na další společnou akci
30.12 SRBSKO
Ráno panička sbalila náš výletní batoh a vyrazili jsme.Cesta na sraz nám trvalo o něco déle než obvykle,protože do rána napadl sníh a tak jsem se musela pořád válet a štěkat na paničku aby házela koule.U metra nás naložil do auta Žufrikteam,už tam byl i Benji s paničkou a jelo se směr Srbsko.Cesta probíhala v klidu/pravda silnice občas tak uplně sjízdná nebyla/,občas jsme si s Benjim olízli čeníšky,Busty to sledoval z kufru,jen Žufrik se tvářil trochu naštvaně.No ani se mu nedivím,tolik vetřelců v jeho autě.Srbsko tak trochu připomínalo hory a tak jsme se proběhli a vyváleli ve sněhu hned jak jsme byli vypuštěni z auta.Cesta vedla lesem,sníh křupal pod tlapkama a páníčkové se kochali romantickou krajinou.No jen do chvíle než Benji s Bustym uviděli zajíce a patřičně ho prohnali.Já bohužel o tuhle zábavu přišla,protože jsem ho zahlédla až později a panička byla pohotová.Ach jo.Po návratu obou kluků se zamířilo k zamrzlým Bubovickým vodopádům a lesem zpět do Srbska.Taky musím říct,že paničky byli tak zaujaty hovorem,že dvakrát šli uplně jinam/pak teda tvrdili že šli na vyhlídku schválně,ale to jim tak budem věřit/Busty našel super srnčí parůžek-prostě skvěle strávený den.K autu jsme došli docela unavení,ale naprosto spokojení a vylítaní.Takže děkujem Žufrikteamu za odvoz a těšíme se brzo nashledanou
29.11 PROKOPSKÉ UDOLÍ
Takže abych vám to dopověděla.Zrovna když jsem začla přemýšlet jak vážná nemoc tu paničku postihla uviděla jsem kamaráda Žufrika s Bustym a došlo mi,že opravdu bude výlet.Než přišli ostatní krátili jsme si dlouhou chvíli válením v trávě a štěkáním,z čehož měli paničky fakt radost.Učastníků přibývalo a pro lidi mířící do nákupního centra jsme byli nejspíš užasnou atrakcí.Hned po pár metrech jsme byli vypuštěni z vodítek a celá naše početná smečka zamířila uprkem do nedalekého rybníka.Báječně jsme si to užívali.Cesta pak pokračovala takřka vysokohorským výstupem do příkré stráně.Nám to teda vůbec nevadilo,ale páníčkové po pár metrech lezli po čtyřech a v zoufalé snaze nespadnout zpět dolů se zachytávali i pověstného stébla.No nakonec přežili,ale okamžitě následovala pauza na odpočinek/ti lidé fakt nic nevydrží/,kterou jsme samozřejmě využili na lítání a vzájemné honění.Cesta dál probíhala v poklidu,páníčci obdivovali výhledy na Prahu,povídali si,my lítali....Počasí bylo jak na objednávku,cyklistů jen pár a osamělí běžci při pohledu na naší smečku radši měnily trasu-prostě zas jeden super den.Domů jsem došla docela vysílená a zatímco panička opět odešla do práce já spokojeně zalezla a přemýšlela kam asi vyrazíme příště.A jak znám paničku a její kamarády-zas to bude stát za to.Fotečky si můžete prohlédnout zde.Jsou od paničky Žufrika a jsou fakt super
http://zufrik.rajce.idnes.cz/2009_11_29..._na_Devin/
25.10 2009
Dnes jsme se vydali do Jílového na 3.ročník Artovy memoriálové procházky.Pořádá ho jedna moc fajn paničky kámoška na počest kokříka Arta,který už se bohužel prohání na loukách za duhovým mostem.Takže ráno jsme naložili Ingrid s kokřicí Sendy a jelo se.Na nádraží v Jílovém se přidali ostatní/labrador Bojar,pointer Majky,kokříci Benji,Teddy,pitbulka Arwen,mrnous Aeshly a nový kámoš belgičák Nelson/Taky šel s námi premiérově Jindříšek-to teda není pes,ale lidské štěně od Jitky-paničky Majkyho a Bojara.V obci Pohoří paničky zaparkovali a procházka mohla začít.Prvotní obavy že Majky sežere Nelsona nebo naopak se ukázaly zbytečné-chovali se jako pravý gentlemani a po pár metrech se uklidnila i Ashley,která nejspíš usoudila že se svou velikostí fakt nikoho nepřepere a bude lepší se kamarádit.Byli jsme puštěni z vodítek a tak jsme si to užívali.Někteří trochu zkoušeli trpělivost svých paniček neustálým uprkem vpřed,ale copak oni chápou co všechno musí chudák pes prozkoumat?Jiní se stačíli cestou trochu upravit,ale co je trocha bahna,to nejhorší mělo teprve přijít.Cesta vedla po polích a lesem bez lidí/těch několik co jsme potkali bylo malinko v šoku/taky kdo by čekal v lese takovou smečku/Běhalo se,občas jsem popoběhla i já,ale jsem ted po tom hárání tak nějak líná.Když jsme došli k rybníku Teddy jako první zmizel v rákosí.Vylezl sice mokrý ale relativně čistý,teda-nesmrděl.Pak vylezl Bojar a nebyl by to on kdyby opět vše nedovedl k dokonalosti.nejen že byl špinavý,ale tak trochu nebo spíš hodně smrděl.Mezitím co paničky řešili,že Bojar poběží za autem stačila jsem s pár dalšími nepozorovaně sežrat trochu krmení pro ryby co leželo u rybníka.Dostala jsem vynadáno a prý že jestli se pobliju v autě tak ještě dostanu-no chápete to?Takhle mi vyhrožovat.Zbytek cesty proběhl v klidu a pomalu jsme se došli k Lucce na chatu,kde paničky dostali občerstvení/musím si postěžovat že nám ze stolu nedali nic-asi moc čtou chytré knížky o výchově/a najednou zjistili,že Sendy a Ashley se stačili na zahradě v něčem vyválet a smrdí uplně stejně jako Bojar/no přece ho v tom nemohli nechat,že/Pak se ještě chvíli povídalo,my loudili a protože už se stmívalo byl čas se vydat na cestu.Doma jsem hned zalezla do peřin abych nabrala sílu na další skvělé akce.
Dnešní den byl opravdu super a já i panička se budem těšit až vás zas uvidíme.