Narodila jsem se 22.2.2005 v Dobříši.Můj život byl super-jídlo,spánek a hrátky se sourozenci.Až jednou mne a ségru odnesla panička na zahradu,kde byla uplně cizí slečna.chvíli mluvila s paničkou,pak mne naložili do auta a jelo se do Prahy.Cesta se mi docela líbila,koukala jsem z okna,kde bylo plno zajímavých věcí a ani mi nevadilo,že máma a sourozenci se mnou nejsou,V novém domově jsem musela vše prozkoumat,bylo tam plno zajímavých věcí ke kousání,taky hračky-prostě tak mne to unavilo,že jsem první noc v klidu prospala a smutno mi bylo jen malinko.Druhý den jsem se šla seznamovat do parku s novými kamarády.Pravda,ze začátku jsem měla trochu strach,přece jen jsem byla holka z vesnice,ale pak jsem se rozkoukala,začla si hrát a když bylo nejhůř,vždycky tady byla záchrana v náručí paničky.Můj nový spokojený život se mi zamlouval,ale to jsem netušila,že za pár dní panička ráno někam odejde a mne nechá doma.Co vám budu povídat sedla jsem si za dveře a za můj hlasový projev by se nemusela stydět smečka vlků.Časem jsem pochopila,že panička se zas vrátí a že se jejího odchodu dá dobře využít.třeba k takovému spaní v posteli.A tak jsem hodně jedla,hodně rostla,občas trochu zlobila a hlavně poznávala spoustu nových věcí.Naučila jsem se jezdit metrem/takový eskalátor není žádná sranda/chovat se slušně mezi lidmi,cvičit na cvičáku,taky spát v posteli,vozit se autem,hlídat abych z každého jídla dostala vzorek-prostě stal se ze mně pořádný pes.Taky už mám složenou zkoučku ZZO a chystáme se na další.Pravda.poslušnost mne moc nebaví,ale taková obrana to je fakt zábava.Mám plno kamarádů,podnikáme spoutu věcí a musím říct,že i tu paničku jsem si časem docela vychovala-ale byla to dřina.No,po pravdě si nemám na co stěžovat-chodíme na výlety,pravidelně navštěvujem psí obchod,sama doma jsem minimálně/mám totiž hlídání/..Jen občas mne panička naštve návštěvou veterináře a očkováním a to se pak urazím,nasadím utrápený výraz-a hádejte kdo to vydrží déle.Prostě už vím co na ní platí a toho "CHUDÁK PES"přece musí využít.